Má cenu se ptát Itala na italské památky?
Inu stalo se mi v jistém italském městě, že jsem se Itala zeptal, jak se dostat k jisté slavné italské památce a on mě poslal úplně opačným směrem. Ne, nedělal si legraci! Máme sprásknout ruce a nadávat na lidskou tupost, anebo si říci, že Matka příroda moc dobře ví, co dělá, neboť kdyby každý Ital měl v hlavě ono nedozírné množství italských (vlastně světových) památek, byť ve vlastním městě, musel by mít hlavu jako E.T., a vůbec by nemohl rozvinout onen italský způsob života, který parafrázuji takto: Ital v zimě pracuje a v létě tančí. Ano, dokonce i Ital nemůže žít z minulosti, i když je sebebohatší. Dokonce i Ital žije z budoucnosti. Ale jak jsme naše letní setkání v Domově pro seniory začali. Inu, varoval jsem své přátele, aby nepodléhali současné mánii po rodokmenech. Nic proti tomu, znát své předky, ale člověk přece staví své základy ne z minulosti, ale z budoucnosti. Přece Jean Paul Sartre kdysi pravil: Člověk je právě možností člověka.
Tomáš Hájek
