Hospodin nám zřejmě prokázal velkou službu, když nás vyhnal z rajské zahrady Eden
Tentokrát jsme seděli v „minidíle“ zahradního umění ve vnitrobloku Domova. Líbilo se nám tam v horkém dni, až jsme si položili otázku, zda je lepší žít ve stinné zahradě, než v horkém, zaprášeném dni „tam venku“. Díla zahradního umění od Persie až po pozdní krajinářský park vždy navozují představu ráje, azylu, úkrytu, ale jsou vysoce nestabilní; všichni víme, co se stane se zahradou, když ji pár měsíců necháme bez péče. Magické zahrady jsou chabé ve své podstatě. Na straně druhé člověk v nepohodě usilující, potácející se, putující, chybující, pokud opravdu chce jít odněkud někam (a ne odnikud nikam), je na dosah stabilní podstaty. Řekněme to takto: pokud pracuješ na podstatě žití, potom máš šanci přežít. A potřebuješ zahradu, jen jako občasný meditativní bonbónek. Hospodin nám zřejmě prokázal velkou službu, když nás vyhnal z rajské zahrady Eden.
Tomáš Hájek
Zapsala Zdeňka Limbergerová, instruktorka soc. péče
