Dnešní přednáška nás zavedla na horské hřbety a do hlubokých údolí. Krásná příroda, malebné roubené chalupy, lidové tradice a taky báječná kuchyně takové je Valašsko. Kromě Beskyd lákají k prozkoumání Vsetínské vrchy, Soláň a hřeben Javorníků s nádhernými výhledy, dřevěné kostely a známý rožnovský skanzen a nesměli chybět ani Štramberské uši.
Místní pověst říká, že prapůvod této cukrovinky sahá až do roku 1241, kdy Mongolové táhli směrem na Moravu a údajně utínali uši křesťanům a nosili je svému vládci jako důkaz, kolik jich pobili. Legenda se pojí s bouřlivým tažením, během kterého si vojsko Mongolů postavilo tábor pod kopcem Kotouč. Po noční bouři místní obyvatele napadlo prokopat hráz rybníka nad nepřátelským ležením a Turky tak zatopit. Voda se postarala o své. Po následném úprku nepřátelského vojska se našly vaky a v nich lidské uši. Později se v období svátku Nanebevstoupení Páně, na památku chrabrého činu Štramberských občanů, začaly péct perníkové "uši a ruce", později označované jen jako "tatarské uši". První písemná zmínka o této sladkosti pochází z roku 1835.
Děkujeme za krásnou přednášku panu PhDr. M. Špeciánovi a jak už je u pana Špeciána zvykem loučíme se nahrávkou písně: A VY, PÁNI MUZIKANTI.