Oblíbenou aktivitou našich uživatelů je tréning paměti. Tato aktivita vede k zvýšení kvality života seniorů, dává jim možnost zapojit se a rozpomenout na své vědomosti. Přesvědčili jsme se, že cvičení paměti je dobrá věc naši uživatelé nezapomněli popřát naší Darince, která dneska má svátek. Darinko všechno nejlepší k svátku ať se ti splní o čem sníš.
Společně s uživateli z SeneCura Senior Center Písek jsme navštívil zámek ve Štěkni. Zde jsme si prohlédli prostory zámku s výkladem. V zámku je sbírka obrazů od Ignáce Raaba ze života sv. Aloise a sv. Stanislava Kostky. Za shlédnutí určitě stojí památný pokoj Karla Klostermanna, šumavského spisovatele či velký Losyho sál s malovaným stropem, kde jsou pořádány koncerty, přednášky a jiné kulturní akce. Výlet se všem líbil, především paní Jarušce, která ve Štěkni žila.
Dnešní přednáška o Janu Husovi, nás provedla nedalekým Husincem u Prachatic. Jan Hus byla osobnost, která zahýbala dějinami. Když se Janu Husovi blížila čtyřicítka, zdál se být na vrcholu slávy a vlivu. Známý kazatel v Betlémské kapli a bakalář svaté teologie se těšil podpoře královského dvora i přátelství pražského arcibiskupa. Brzy, ale přišly potíže: udání, procesy, klatba, vyhnanství a po něm odchod do Kostnice. Tam byl Hus nakonec uvězněn a upálen jako kacíř. Po celý život se přitom zabýval stejnými myšlenkami jako otcové kostnického koncilu – jak napravit zlořády v církvi, sužované papežským schizmatem a nedůstojným životním stylem kleriků. Co tedy otcové koncilu shledali na Janu Husovi tak nebezpečným, že jej poslali na smrt v plamenech? Bylo to na církevním koncilu ve švýcarské Kostnici v roce 1415. Tehdy byl Jan Hus po několikaměsíčním věznění odsouzen jako kacíř a krutě popraven. Odmítl totiž odvolat své učení o nápravě církve, která tehdy zažívala obrovský morální úpadek. Děkujeme za krásnou přednášku panu PhDr. M. Špeciánovi a jak už je u pana Špeciána zvykem loučíme se písní. HRANICE VZPLÁLA Hranice vzplála tam na břehu Rýna, na ní umírá dálné vlasti syn a vůkol něho mnichův rota líná rouhavým smíchem velebí svůj čin. A vy se ptáte: Kdo v těch plamenech? Toť mistr Jan, toť nejslavnější Čech! Však ještě žije k pomstě národ český, ve hněvu svatém zvedá rameno. Do té tmy bludů metá žhavé blesky, až tříští zpupné Říma temeno! A v těchto jasných pravdy plamenech žije náš Hus, ku věčné slávě Čech. Zlomena hrůza popské světovlády, mrakové mizí, zoře vzplanula. Na místě hranic pnou se barikády, tyranstva zmuje couvá strnulá. Hoj, ne nadarmozhynuls v plamenech, náš Jene velký, chloubo Čechů všech!