Aktuality a akce, DS Rybniční

Dnešní přednáška pojednává o dopadu 1. světové války na Strakonice a jeho blízké okolí. Přednášející Mgr. Kateřina Šmídová přednášku rozdělila na tři části. V té první jsme měli možnost nahlédnout na válečná dění, fronty, bitvy očima vojáků, kteří narukovali ze strakonického okresu. Ve druhé části jsme zůstali ve Strakonicích a v okolních vesnicích. Zde je ukázka místního života, jak moc jej válka ovlivnila, i když se zde nebojovalo. V závěru této části jsme se dozvěděli, jakým způsobem zde byla vyhlášena samostatnost Československé republiky. Třetí část jsme věnovali sanitním vlakům, které pomáhaly na frontách 1. světové války. Ty nechal vyrobit maltézský řád, dlouhá léta sídlící ve Strakonicích. Přednášející Mgr. K. Šmídová vychází z archivních pramenů, z kronik a pamětních knih jednotlivých obcí, čerpáním z periodik a z orální historie. Přímí pamětníci této události sice již nežijí, ale jejich příběhy ano. Přednáška je doplněna jmenným seznamem bojujících mužů ze strakonického okresu, ukázkami pramenných dokumentů a dobovými i současnými fotografiemi. Děkujeme Mgr. K. Šmídové za velmi dobře zpracovanou přednášku. Těšíme se na další setkání.
Dušičky - období, kdy většina lidí přichází na místa posledního odpočinku svých nejbližších, aby zde tiše zavzpomínali a při té příležitosti zapálili svíčku a hrob ozdobili kytičkou, věncem či jinou dekorací. A protože tento svátek bude již příští týden, i my v tvůrčí dílně nemůžeme jinak, než se zaměřit právě na dušičkové věnce...
Dnešní přednáška o Janu Žižkovi, nám připomněla život největšího vojevůdce české historie. Jan Žižka z Trocnova (kolem roku 1360, Trocnov – 11. října 1424, okolí Přibyslavi) se řadí mezi nikdy neporažené velikány světových bojišť. Proslavil se použitím vozové hradby, soudobé dokonalé obranné techniky, zároveň se ale řadí mezi nejkontroverznější postavy českých dějin. Datum i místo narození Jana Žižky neznáme: podle legendy byl jeho rodištěm jihočeský Trocnov. Historici zmapovali jen přibližně šest posledních let jeho života, o předchozích Žižkových osudech se dochovalo jen málo zpráv. O první oko údajně přišel už v deseti letech, zděděný rodinný statek v Trocnově rychle prodal a nabídl své služby královskému dvoru. Část života strávil v Praze, později se ale živil jako lapka a žoldnéř, který v Čechách a v Polsku prošel stovkami bitev a šarvátek. V létě roku 1419 se Žižka stal účastníkem první pražské defenestrace, v zimní bitvě u Nekmíře poprvé použil vozovou hradbu. O rok později byl u založení Tábora, pověst vynikajícího stratéga potvrdil při bitvě u Sudoměře, kam se naši uživatelé v létě 14. 7.2023 vydali na výlet. Osudné pro něj bylo obléhání hradu Rabí, kde mu buď šíp nebo tříska zranily druhé oko. Údajně ale neoslepl úplně, prý rozeznával obrysy a stále se dokázal uplatnit v boji. Zemřel v roce 1424 při obléhání Přibyslavi. Nedaleko místa skonu stojí Žižkova mohyla. Pochován byl v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Později bylo jeho tělo přeneseno do Čáslavi, kde při archeologickém průzkumu kostela sv. Petra a Pavla byla roku 1910 objevena lebka; nepodařilo se ale prokázat, že skutečně patřila Janu Žižkovi. Osudy slavného vojevůdce se prolínají s historií husitství, připomíná ho Památník Jana Žižky v Trocnově se středověkým archeoskanzenem, pomník a Husitské muzeum v historickém centru Tábora a také několik soch, například jezdecká socha na Vítkově v Praze a její kopie v Přibyslavi, obří socha u Sudoměře, hrad Kalich v Českém středohoří a také jméno pražské čtvrti Žižkov. Velký ohlas vyvolalo jeho jméno v anketě České televize Největší Čech, kde se drsný a nelítostný válečník Žižka umístil v první pětce hned za vyhlášenými mírotvorci ve složení Karel IV. – Tomáš Garrigue Masaryk – Václav Havel – Jan Amos Komenský. Děkujeme za krásnou přednášku a jak už je u pana Špeciána zvykem, loučíme se tématickou písní -Kdož jste boží bojovníci.